Nové narození
Jan 3:3-17 ČSP 1Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. 2Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.“ 3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. “ 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ 5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. 6Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. 7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Máme tu Nikodéma - Nikodémus byl – farizeus, přední můž mezi židy - náboženský vůdce, člen Sanhedrinu, vzdělaný, vlivný, respektovaný, řekli bychom dobrý úspěšný člověk. Člověk, který rozhodně věřil, že Bůh je.
A Ježíš mu tu jasně říká – musíš se znovu narodit. Jinak nemůžeš Boží království ani spatřit. Musíš - Není to volitelné – je to nezbytné. Nikdo, ani „dobrý člověk“, nevstoupí do Božího království bez nového narození.
8Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. “ 9Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“
To náboženského muže šokovalo –jak to mám udělat, už jsem starý, jak mám znovu vstoupit do lůna své matky – jak se mám znovu narodit. Musíš se znovu narodit – i ty, se musíš znovu narodit – tedy všichni, pokud chceme vůbec vidět Boží království, musíme se znovu narodit.
Ježíš tím ukazuje, že nové narození není pro „určitý typ lidí“, ale pro všechny. Není to otázka emoce, intelektu ani morálky — je to zázrak Ducha. Ne pro „zlomené lidi“, ani pro „náboženské“. Nikodémus měl morálku i víru v Boha, ale neměl život. „Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.“ Nezálěží na tom, jak dobří jste, všichni potřebujeme nový začátek.
Je to radikální proměna. Nikodémus říká: rabbi – učiteli. Učiteli vím , že jsi od Boha, protože činíš spoustu zázraků, to jde jen s Bohem, Nikodém ho považuje za učitele. Pojďme se podívat, co mu Ježíš odpovídá:
10Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? 11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. 12Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? 13Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. 14A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ 16„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.
Nikodémus chtěl učitele, který ho něco naučí. Ježíš mu zjevuje Spasitele, který ho musí zachránit. Učitel ti říká, co máš dělat. Spasitel udělá to, co ty nemůžeš. Ježíš je Kristus, je to spasitel, zachránce.
Římanům 6:23 ČSP Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Mzdou hříchu je smrt – oddělení od Boha duchovní i fyzické. Základem křesťanství je, že kromě fyzického těla, které všichni chápeme, máme duši – naši mysl a ducha – kterého nedokážeme smysli vnímat – někdo považuje naše emoce myšlenky za chemii, podle mě je to forma energie – v mozku máme buňky – neurony, které mají chemické ale i energetické – elektrické spojení, dle mě je mozek jen nástroj – fyzická část, ale mysl je ta energie, a někde za tím, je ještě náš Duch. Když si odmyslíte pocity, vzpomínky, vlastnosti, charakter člověka, necháte jen to fyzické tělo – je to skutečně on? Za mě jsme mnohem víc, než vidíme, dle křesťanství máme i Ducha – určitou formu energie.
Touto energií jsme byli duchem, jsme byli napojeni na Boha, když Adam zhřešil, toto spojení se přerušilo, proto máme všichni v sobě takové prázdné místo, které se neustále snažíme zaplnit – lidmi, prací, věcmi, ale nedaří se nám to, protože to místo lze zaplnit jen jedním – Bohem – tou dobrou energií.
Aby se to mohlo stát, je třeba být bez hříchu, protože Bůh je světlo a v něm není žádná tma. Není žádná cesta mezi, Bůh je bytost, čistá energie, čisté světlo, čisté dobro, je to síla, která stvořila celý svět, nelze aby v něm bylo něco špatného. Proto i my potřebujeme být bez hříchu.
Římanům 3:23 ČSP všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,
Tělo je pomíjitelné, ale náš duch je věčný – všech lidí, jde o to, kde věčnost strávíme, zda u Boha či v pekle, nepomůže nám, jestli žijeme dobrý život, pokud jen jednou zhřešíme, cenou za to je smrt, není člověka, který by někdy neudělal něco špatného. Nejde být zachráněný ze své vlastní síly, ze své vlastní snahy.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ Všichni zhřešili, proto Bůh přišel na tento svět, aby on zemřel za naše hříchy, on je jediný bez hříchu.
Římanům 5:8 ČSP Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Dítě se samo nenarodí. Někdo jiný musí nést bolest, krev, námahu a utrpení. Tak i naše nové narození – Ježíš trpěl, aby ses ty narodil znovu. Ježíš tím mluví o své smrti na kříži – o bolesti, která přinese nový život. Stačí se podívat – uvěřit. Ne vlastní silou, ale pohledem víry. Ne výkonem, ale důvěrou. Ne skutky, ale spočinutím v Ježíši. Každé dítě se rodí bolestí — a my jsme se narodili z bolesti Krista. Znovuzrození nepřijde z tvého úsilí, ale z pohledu víry. Nejsi ten, kdo rodí — jsi ten, kdo je narozen.
Pokud chcete mít věčný život – strávit věčnost u Boha, je třeba věřit v Krista věřit v evangelium – co je evangelium?
1 Korintským 15:1-6 ČSP 1Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte 2a skrze něž jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval — ledaže byste uvěřili nadarmo. 3Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, 4byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem, 5zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. 6Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli.
Být křesťanem, skutečně věřit, znamená věřit, že Kristus je Boží syn, přišel na tento svět v těle – narodil se ženě – Marii, žil život bez hříchu, byl ukřižován, zemřel za naše hříchy – na kříži vynesl všechny naše hříchy . minulé, současné i budoucí, Bůh v těle zemřel místo nás, byl pohřben, sestoupil do největších hlubin, porazil Ďábla, třetího dne byl vzkříšen, skutečně vstal z mrtvých…
Římanům 10:9 ČSP Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.
Nestačí žít dobrý život, nestačí věřit, že Bůh je, je třeba svůj život vyměnit za ten Kristův, je třeba mít novou identitu, novou přirozenost, nové srdce – skrze nové narození z Ducha. Kdy se náš Duch znovunarodí z Božího – je identický s tím Božím – je spravedlivý, dokonalý bez hříchu, je to nový začátek…
Pane Ježíši, přicházím k Tobě s prázdnýma rukama. Dávám Ti své hříchy i svou pýchu. Vstup prosím, pane do mého života zaplň to prázdné místo které v sobě mám. Naplň mě svým Duchem, dej mi nové srdce a novou identitu. Amen.
(Biblické verše jsou citovány z českého studijního překladu)