1.4 Křest ve vodě

Křest vodou, proč je v životě křesťana důležitý?

Lidé se někdy ptají: „Je nutné být pokřtěn, abych šel do nebe?“Nebo: „Byla jsem pokřtěna jako malé dítě – platí to?“

 

Bible v této otázce mluví jasně. Spasení člověka není výsledkem náboženského úkonu ani lidského skutku, ale Boží milosti. Apoštol Pavel píše:

Efezským 2:8–9 ČSP 8Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar;  9není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. 

 

Spasení tedy nepřichází skrze křest. Nepřichází skrze vodu. Přichází skrze Ježíše Krista. Voda neodstraňuje hříchy – to dělá Jeho krev. Jak říká Písmo:

1 Janův 1:7 ČSP … krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 

 

Záchrana se děje v okamžiku, kdy člověk uvěří v Ježíše Krista a přijme ho jako svého Pána a Spasitele. Je to dar. Nezasloužený, nevybojovaný, neodpracovaný. A právě proto křest nemůže být podmínkou spasení. Pokud bychom to tvrdili, přidávali bychom ke kříži lidské skutky – a to už by nebylo evangelium.

 

Křest sám o sobě nikoho nezachraňuje. Přesto má v Božím plánu velmi důležité místo. A právě proto vyvstává otázka: Proč bych se měl nechat pokřtít, když to není nutné ke spasení?

 

Minimálně proto, že nám Bible říká, že bychom to udělat měli. I Ježíš se nechal pokřtít ve vodě.

​

Matouš 3:13-4 ČSP 13Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn.  14Ale Jan se mu v tom snažil zabránit a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“  

​

Jan se tomu snažil zabránit. Věděl, že stojí před někým bez hříchu. Ale:

​

Matouš 3:15 ČSPJežíš mu odpověděl: „Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“

​

Ježíš nepotřeboval pokání, byl bez hříchu, přesto vstoupil do vody, nechal se od Jana pokřtít. Udělal to z poslušnosti Otci a jako příklad pro nás. Tím jasně ukázal, že křest není pouhý symbol, ale akt poslušnosti.

Když otevřeme knihu Skutků, vidíme, že křest byl přirozenou a okamžitou součástí víry prvotní církve. Lidé slyšeli evangelium, uvěřili – a byli pokřtěni.

 

Skutky 8:12 ČSP Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.

​

U Kornélia Duch svatý sestoupil ještě před křtem, a přesto Petr řekl:

​

Skutky 10:47 ČSP „Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?“

 

A žalářník ve Filipech?

Skutky 16:33 ČSP I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.

​

Nikde nevidíme, že by lidé křest odkládali. Křest byl odpovědí na víru – ne jejím základem, ale jejím vyjádřením.

Křest je viditelný čin víry. Vyjadřuje to, co se už stalo uvnitř člověka. Křest je mocný. Je to silný duchovní okamžik. Je to chvíle, kdy se člověk ztotožňuje s Kristovou smrtí, pohřbem a vzkříšením. Když vstupujeme do vody, symbolicky umíráme spolu s Kristem. Když z vody vycházíme, vstáváme s ním k novému životu.  Apoštol Pavel to popisuje takto:

 

Římanům 6:4 ČSP Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života.
 

Ponoření do vody symbolizuje pohřeb. Starý život končí. Staré já je ponecháno za námi. A když člověk z vody vyjde, vyznává nový život v Kristu. Ztotožňuje se s Ježíšovou smrtí i vzkříšením.

 

Římanům 6:11 ČSP Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.

​

Pokud člověk ještě není znovuzrozený, křest nemá s čím se spojit. Ale pokud už Ježíš vstoupil do jeho života, křest se stává přirozeným krokem poslušnosti. Ne náboženským rituálem, ale rozhodnutím srdce.

Pro mnohé věřící je křest také momentem hlubokého vnitřního zlomu. Ne proto, že by se změnil Ježíš, ale proto, že se mění postoj člověka. Pro mě osobně byl křest okamžikem, kdy Ježíš přestal být jen mým Spasitelem a stal se mým Pánem. 

Křest je totiž veřejné vyznání víry. Ježíš říká:

​

Matouš 10:32 ČSP „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích. 

 

A právě zde se dotýkáme hloubky víry. Jakub píše:

Jakubův 2:18 ČSP Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

​

Křest je oslava. Je to hlasité „amen“ Bohu za to, co pro nás udělal. Je to radostné vyznání: „Ano, Ježíši, zachránil jsi mě. Patřím Tobě.“ Právě proto se Ježíš sám nechal pokřtít. Ne proto, že by to potřeboval, ale proto, že nám chtěl ukázat cestu poslušnosti. 

Křest je akt poslušnosti. Ne rituál, ne tradice, ne prázdný obřad. Je to rozhodnutí srdce následovat Ježíše. A právě to vidíme v knize Skutků. Lidé slyšeli evangelium, uvěřili – a byli pokřtěni. Okamžitě. Přirozeně. Bez váhání.

Křest je také vnější vyjádření vnitřní proměny. Uvnitř se něco stalo – a křest to dává najevo navenek. Bible říká:
 

2. Korintským 5:17 ČSP Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.

 

Když vycházíš z vody, vyznáváš, že jsi nový. Čistý. Omytý. Nezatížený minulostí. Stejně jako novorozené dítě přichází na svět bez viny a bez minulosti, tak i ty vycházíš z vody s prohlášením, že starý život skončil. Minulost tě už nedefinuje. Neřídí tě to, co jsi byl. Máš budoucnost v Kristu.

 

Proto je křest plným ponořením. Ne pokropení, ne symbolický dotek vody, ale úplné ponoření. Starý život je celý pohřben – a nový život celý povstává. Křest říká: „Nechávám všechno za sebou a vstupuji do nové identity.“

A tady je důležitá věc: pokud někdo byl pokřtěn v minulosti, ale nikdy nerozuměl tomu, co křest znamená – nikdy nepochopil evangelium, nikdy se skutečně nerozhodl následovat Ježíše – pak voda sama o sobě nic nezměnila. Ne proto, že by křest byl špatný, ale proto, že bez víry nemá s čím se spojit.

​

Pokud ale dnes rozumíš. Pokud dnes víš, že jsi nové stvoření. Pokud dnes víš, že Ježíš je tvůj Pán – pak má křest hluboký smysl. Je to okamžik, kdy říkáš celému světu: „Ježíš je všechno. A já se za něj nestydím.“

​

Je to veřejné vyznání víry. Je to krok učedníka. Není to to, co tě zachraňuje – ale je to to, co tvou víru činí viditelnou.  Skutky víru nezachraňují. Ale zachraňující víra nikdy nezůstává skrytá. Vždy chce být vyjádřena. Vždy chce poslouchat.

Křest vodou tedy není vstupenka do nebe. Je to však krok učedníka. Pokud chceme být Kritovými učedníky, chceme aby si nás používal, Je to okamžik, kdy víra dostává hlas, tělo a viditelnou podobu. Je to tiché, ale silné prohlášení před lidmi i před duchovním světem:

 

„Starý život skončil. Patřím Kristu. Nový život začal.“