Život věčný
Genesis 1:1-4 „1Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. 2Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. 3I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. 4Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy.“
Bůh nejdříve stvořil svým slovem tento svět a poté stvořil člověka – z prachu, vdechl mu dech života a umístil jej do zahrady v Edenu.
Genesis 2:7 „Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. 8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil.“
Pak v Bibli následuje příběh, který všichni známe. Adam a Eva okusí ovoce ze stromu, o kterém Bůh řekl, že pokud se ho jen dotknou, zemřou. Bůh je poté vyhnal z ráje.
Genesis 2:3 „Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.“
Následuje období starého zákona, kde Bůh uzavřel s lidmi smlouvu a veškeré hříchy jsou očištěny krví.
Židům 9:19-22 „19Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid 20se slovy: Toto je ‚krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh‘. 21Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem. 22A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.“
Pro lidstvo to byla těžká doba, dodržovat všechny nařízení, nemít osobní vztah s Bohem. Bůh proto poslal na zem druhého – posledního Adama – mesiáše, Ježíše Krista.
Jan 3:16 „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
V tomto verši se jasně píše, že Ježíš přišel na tento svět, abychom měli věčný život. Co to znamená „věčný život“?
Jan 17:3 „A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“
Život věčný tedy neznamená, žít napořád, ale je to poznávání Boha a jeho syna Ježíše Krista, je to intimní osobní vztah s Bohem a Ježíšem. Toto vede k myšlence, že smrt našeho fyzického těla pro nikoho neznamená konec, naše duše budou existovat dál – otázkou je, kde se budeme nacházet – zda v nebi s Bohem nebo v pekle.
V Bibli je psáno, že pokud chceme vstoupit do Božího království, musíme se narodit z vody a ducha – tedy musíme se narodit z ženského lůna a mít v sobě božího ducha.
Jan 3:5 „Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.“
Do tohoto světa vstupujeme skrze porod – v těle, pro vstup do tohoto přirozeného světa tedy potřebujeme fyzické tělo. I Ježíš se do tohoto světa musel narodit – byl to plně člověk, ale i plně Bůh, narodil se z vody a z božího ducha. Stejně tak jako on, se i my musíme narodit nejen z ženy ale i z božího ducha – musíme znovu získat spojení, o které přišli Adam s Evou, musíme se znovu spojit s Bohem skrze jeho ducha.
Když Adam a Eva okusili zakázané ovoce – nezemřelo jejich fyzické tělo, ale ztratili své spojení s Bohem skrze ducha – „zemřeli duchovně“. Ježíš přišel, aby toto spojení obnovil – a to tím, že za nás zemřel – prolil svoji krev za naši.
Jan 3:17-18 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. 18Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
Každý, kdo uvěří v Ježíše – kdo věří Ježíš Kristus je Boží syn, který přišel v těle, zemřel a byl vzkříšen, je zachráněn.
Stačí říct a věřit v podobnou větu jako je tato: „Všemohoucí Bože lituji svých hříchů, odpusť mi, vstup prosím do mého života, Ježíši zachraň mě.“
(Biblické verše jsou citovány z českého studijního překladu)